aktualizováno: 13.05.2011 11:42:07
ATHAN Castus a ANGELINA Jalee
|
Mistrovství Evropy, coursingový závod 2009 v Mariánských lázních
Ve znamení velkých překvapení !
- Tak možná takhle by se dal na úvod stručně charakterizovat velkolepý coursingový závod Mistrovství Evropy v Mariánských lázních 2009.
Kapitola první - Příprava
Dalo by se říci, že první polovina tohoto roku, roku 2009, pro mě probíhala v duchu ME.
Tak velká akce, konaná v ČR, to si přeci nemůžu nechat ujít a tak nakonec i mě pohltila „mánie ME“!
Po zjištění všech potřebných informací ohledně podmínek účasti na ME (zde bych ráda poděkovala mé kamarádce za pomocnou ruku při snaze zorientovat se v pravidlech a podmínkách) jsem si stanovila strategický a bojový plán k dosažení cíle, kterým bylo získání nominace pro moji Jalee.
Bylo toho třeba stihnout opravdu hodně – měření, licenci, nominační závody a další závody. To vše bylo třeba nutné absolvovat do konce května, kdy byla stanovena uzávěrka přihlášení na nominaci.
Jalee tedy čekalo splnění velkých úkolů a musím říct, že se toho ujala svědomitě a vše bez problémů zvládla!
Dokonce nominační závod, kterého se zúčastnila jako svého úplně prvního závodu po získání licence, se nezalekla a tvrdě zabojovala jako by tušila, že ji ještě čekají velké věci. Z osmi fenek se Jalee umístila na třetím místě a to ve svých 17 měsících, jako nejmladší účastnice závodu, hned za Doubravkou od Hněvína a Anetkou České Tůně.
A tak se začala pomalu otevírat cesta na ME….
Tohle však není pohádka, a proto nelze teď napsat, že Jalee byla po splnění všech nominačních podmínek a po zhodnocení nominačních kritérií úspěšně nominovaná na ME.
Zase až tak jednoduché to nebylo, vždyť přeci život není pohádka, ale tvrdý boj J
Kapitola druhá – Nominace
Nejsem odborník přes nominaci na ME a popravdě řečeno jsem i začátečník v oblasti coursingu. Proto pokud potřebuji radu tak se snažím vždy obrátit na kompetentní lidi v dané problematice, abych tak získala jen ty nejpřesnější informace.
Různí lidé, různé přístupy a různé názory tak s takovou odezvou se na své dotazy setkávám, prostě nic neobvyklého.
Konzultace ohledně nominace na mě však zapůsobila dost odměřeně, nekompromisně a jednoznačně a z argumentů, které byly vysloveny, vyplývala velká nedůvěra pro zařazení mé Jalee do nominace. Zaznělo spoustu nelítostných argumentů jako např. „ Jalee je moc mladá, moc nezkušená. Mohla by pokazit běh svému soupeři, kterým by také mohla být nějaká zkušená německá fena a co potom! ME není oblastní kolo, kam by se mohl hlásit každý,…“
Sestavit opravdu ten nejlepší nominační tým pro ME za ČR je jistě nelehký úkol zvlášť, když je velký zájem ze strany přihlášených psů (majitelů). Velký tlak z různých stran, odlišné názory a individuální zájmy mohou způsobit velké komplikace pro sestavení dobrého týmu. Štěstí, že máme nominační kritéria a lidi s profesionálním přístupem na svých místech, to vše tedy v závěru vyjasnilo a uklidnilo počáteční nejistotu.
A tak možná i za přispění mladého elánu, temperamentu a velkého nadšení, které v sobě při závodění má Jalee, podpořilo těžké rozhodování s výsledkem „mládí vpřed!“
Jalee byla nominovaná!!! Jedeme na ME!!!
Kapitola třetí - Cesta
Dne 24.7.2009 jsme vyrazili na dlouhou cestu necelých 500 km od domova do místa konání ME. Důvody proč bylo třeba vyrazit o den dřív, než se koná den „D“, bylo hned několik. Přes nutnost odevzdání dostihové licence a zaplacení startovného po důležité první rozkoukání se a seznámení s prostředím, organizací a terénem konče absolvováním povinné veterinární prohlídky. V neposlední řadě příjezd o den dřív, nám dal možnost aklimatizace, odpočinku a seznámení s různými možnostmi, které tento kraj nabízí.
Vyrazili jsme brzy ráno s přáním zdolat naši „slavnou“ dálnici D1 bez problémů, co nejrychleji a v pořádku. Povedlo se! Dálnici, posléze průjezd Prahou a dojezd na místo ubytování, kterým bylo město Lázně Kynžvart, jsme zvládli bez problémů s „elegancí“ Moraváků.
Město Lázně Kynžvart nám poskytlo příjemné prostředí pro počáteční seznámení s tímto, nám neznámým, krajem. Pěkné ubytování, dobré jídlo, příjemný přístup personálu a nádherná okolní krajina nás mile osvěžily po tak dlouhé cestě.
Kapitola čtvrtá – Zřícenina hradu Kynžvart
Pro získání nových zážitků, z neznámé krajiny, jsme se vydali na „lehkou“ procházku na zříceninu hradu Kynžvart. Paráda! Asi není třeba popisovat nadšení mých chrtů z procházky, která vedla lesem stále a neustále do prudkého kopce. Cesta byla protkána kamením různých velikostí a tvarů a zpestřena protínajícím „horským“ potůčkem. V tu chvíli, kdy doufáte, že za blízkou zátočinou bude horizont, se vám v hlavě honí proč, že jste si právě pořídili chrtí plemeno. Ty temperamentní a zvídavé tvorečky, kteří jsou pro každou akci. Proč jste si třeba nepořídili klidné a pohodové plemeno, jenž by se podívalo na děsivé stoupání a za doprovodu zívání, by s vámi s radostí souhlasilo s okamžitou otočkou - směr postel. Chrti však znamenají dobrodružství. Tak jsme je nemohli zklamat a statečně jsme se pustili do výšlapu prudkého stoupání bez konce.
Nádherný výhled na okolní krajinu, nám však byl odměnou a pohled na zříceninu hradu Kynžvart v nás vyvolal představu dávných časů a období králů a rytířů.
Kapitola pátá – Směr místo konání
Na večer pátečního dne jsme vyrazili, plni očekávání, na místo konání oné velkolepé závodní akce, která se konala v Mariánských lázních. V propozicích s absencí českého jazyka bylo místo konání popsáno jasně „Mariánské lázně, Czech republic“. A proto děkuji vynálezcům za jejich obětavost a za to, že vynalezli navigační systém do automobilů, sláva navigaci!
GPS souřadnice spolu s navigačním systémem nás neomylně dovedly na určené místo. Ani chvíli na nás nepadnul pocit nejistoty, že bloudíme, a to díky značce s označením směru coursingu, která se skromně krčila na kmeni stromu a to asi 200m od cíle dojezdu.
Není nad to, když se v cílové rovince dozvíte, že tudy jdete správně k cíli!
Kapitola šestá – Není nad českou organizaci
Již vjezd do areálu, který zaštiťoval zázemí ME, na nás zapůsobil zvláštní „ne“organizací. Vlažné mávnutí směrem „někam“ od personálu, u vjezdu, nám „přesně“ naznačilo kam jet a kde zaparkovat.
Z prvního dojmu však přeci nelze dělat hned závěry celé akce nebo snad ano?!
Potkávání se s spoustou lidí, různých plemen chrtů, odlišných národních vlajek, ve mně však stále udržovalo ten správný adrenalin a velké očekávání jak se této akce zhostí pořádající země Česká republika.
Byla to pro mě úplně první účast na takto velké mezinárodní akci a tak jsem ani v nejmenším nepochybovala, že potřebné vyřizování bez problému zvládnu. A to jednoduše, rychle prostě tak, abych ještě vyšetřila zbytek dne na prozkoumání krásného města Mariánské lázně.
Můj příjezd na místo byl před 17 hodinou a tak jsem krásně stíhala daný čas přejímky s veterinární prohlídkou, které měly začít od 17 hodiny, prostě ideální. Vše vyřídím mezi prvními účastníky a nashledanou zítra.
Ovšem představy a realita se mnohdy velmi liší a bohužel ani zde to nebylo výjimkou!
Najití přejímky a vůbec najití někoho a něčeho byl problém. A tak mé očekávání a nadšení začalo pomalu nahrazovat rozmrzení, beznaděj a bezmoc. Po chvíli jsem byla smířená se skutečností, že zbytek dne strávím né promenádou v Mariánských lázních, ale čekáním na nějaké organizování.
Jak praví krásné přísloví „kdo si počká, ten se dočká“ (na tomto místě jsem toto přísloví konečně opravdu pochopila J) se začala situace po nějaké době vyjasňovat a konkretizovat.
Vše bylo sice jinak, v porovnání s informacemi, které byly prezentovány, ale já byla ráda, že se konečně něco děje. Netrvalo dlouho a já měla předanou dostihovou licenci, zaplacený potřebný poplatek a v ruce držela reprezentační komplet, který se skládal z trika a čepice v národních barvách. Musím říct, že tento komplet ve mně znovu zažehnul, už tak dost, pohasínající jiskřičku nadšení z ME.
Kapitola sedmá – průvod vlajek a zahájení ME
Opravdu dlouhé čekání na zahájení ME, které také dávalo naději pro zahájení potřebné veterinární přejímky, jsme si krátili prohlídkou rozsáhlého areálu a prozkoumáním připravených tratí na následující den.
Už je to tady! Ale co?!? Zhruba v ohlášenou dobu 19:30 hod. se začaly scházet reprezentační týmy všech zastoupených zemí. Bylo vidět, jak se každá zahraniční země snaží co nejlépe reprezentovat a ukázat se. A tak, aniž by se tyto týmy pozastavovaly nad neorganizací a úplnou ignorací ze strany organizátorů k průvodu vlajek, začaly zahraniční týmy samy nastupovat. Místo slavnostního zahájení, se najednou začalo plnit různými barvami, které se vyjímaly v odlišných kombinacích a to na tričkách, čepicích, psích dečkách…… až oči přecházely!
Každý tým si udělal čestné kolečko za doprovodu zvukového povzbuzování. Bylo vidět, že se všichni skvěle baví, a že dnes si prostě chtějí jen užívat veselí a až zítra začnou myslet na tvrdý konkurenční boj. Celková atmosféra mě úplně pohltila a i já se začala cítit jako rovnocenný soupeř pro všechny ostatní přítomné země. Nashromáždil se ve mně adrenalin a také touha trochu se předvést ostatním zúčastněným zemím a ukázat, že Česká republika se jen tak něčeho nezalekne. Bohužel však český národ je stále poznamenán stopou minulosti a tak raději na sebe nechce ani upozorňovat a stál skromně v koutku dění. Možná však to byla jen taktika dělat „mrtvého brouka“ s tím, že následující den nastoupí proti soupeřům ve vší síle a podané výkony budou za něj promlouvat, kdo ví!?
Slavnostní zahájení ME začalo opravdu světově a to ve světovém a německém jazyce! Možná jen nezkušený laik by se mohl pozastavit nad tím, proč pořadatelská země Česká republika neměla zahájení v rodném jazyce. Proč nepřivítala zahraniční a mimochodem i domovské účastníky tak půvabným jazykem jako je ten český. Proč se hrdě nehlásila k českému národu a propásla tak možnost reprezentace Českého státu před přítomnými účastníky z ostatních evropských zemí.
Možná však poloha Mariánských lázní, která je v blízkosti německých hranic, měla na svědomí potlačení české hrdosti a dáni tak přednosti jazyku německému.
Kapitola osmá – Splnění povinností
Veterinární prohlídku, která začala po slavnostním zahájení jsem se svojí Jalee zvládla nečekaně rychle a v pohodě. Dalo by se tedy říct „konec dobrý, všechno dobré“ a s tímto pocitem jsme pro tento den opouštěli areál konání ME.
Byl už pozdní večer, když jsme projížděli městem Mariánské lázně, a i přes pocit velké únavy a vidiny zaslouženého odpočinku, jsme přeci jen neodolali kouzlu tohoto krásného města. A tak po zaparkování jsme se vydali najít alespoň možnost venkovního posezení s nabídkou dobré kávy a zmrzliny.
Příjemným posezením a milou obsluhou v Modré cukrárně jsme ukončili zážitky tohoto velmi náročného dne.
Kapitola devátá – Den “D“
Tento den byl už zcela v duchu závodění a vysoké hladiny adrenalinu v krvi!
A jako by tento duch závodění měl i vliv na počasí. Počasí si s námi celý den skvěle hrálo, zřejmě se chtělo tohoto závodění také, po svém, zúčastnit. Slunce - horko k zalknutí najednou mraky, vítr, déšť – zima děsivá. Tak tohle se střídalo v minutových intervalech- šílené!
Ale ani psy a ani jejich majitele tohle šílené počasí neodradilo od podávání skvělých výkonů.
Kapitola desátá – První kolo
Whippet feny měly pro první kolo určenou trať číslo 2. Tato trať byla velice dlouhá, stejně tak jako ostatní zbylé dvě. Vedla zpočátku pod kopec a vzápětí se prudce zvedala na horizont, kde se točila mírně z kopce k cíli, rozhodně nic jednoduchého.
Než se konal náš běh bylo dost času shlédnout jak tuto trať zvládají ostatní psy. Padaly výkony přímo excelentní, ale i špatné jako byla např. ztráta návnady a nedoběh. Ale co hlavně, tato trať dokonale prověřila kondici startujících psů.
Trať mě svým rozmanitým kopcovitým terénem a prudkým stoupáním velice zaujala, konečně něco jiného než jen pořád samá rovinka. Nadšení však bylo doprovázeno i nejistotou a obavou zda tuto trať zvládne i má Jalee. Bude její soupeřka dobrá partnerka pro běh? Zvládne Jalee tak náročnou trať? Neztratí návnadu? Doběhne? A hlavně doběhne v pořádku? Tolik nezodpovězených otázek se mi honilo hlavou, ale i přesto všechno jsem věřila, že to zvládne.
Náš běh se blížil. Na trati už netrpělivě čekají rozhodčí, kterými byli p. Froloková (CZ), p. Zigan (D) a p. Reuser (NL). Soupeřka byla fena Finesse vom Kleinen Berg (GER).
Jalee měla červenou dečku, její soupeřka bílou. Na startu jsem si chvíli připadala jako návštěvnice německého území - německá soupeřka, německý organizátor, německá obsluha – němčina všude kam ucho nastavíš. Jalee to však nechávalo klidnou, na rozdíl ode mě, a se svým rozvážným a zcela soustředěným přístupem, jím vlastním, plně sledovala pokládanou návnadu.
Start! Tak Jalee do toho a hlavně se mi vrať v pořádku do cíle!
V první části trati si soupeřka svým zkracováním získala velký náskok, když ale došlo na prudké stoupání dostala se Jalee do toho správného tempa a s úžasnou lehkostí přehrnula svoji soupeřku, která pracně zdolávala kopec. Tažení návnady nějak zaspalo a tak ji Jalee na kopci málem chytla. Následovala zatáčka, kterou Jalee zase poctivě proběhla a opět se ocitla za soupeřkou. To však Jalee tak ještě více povzbudilo k „lovení“, že několika „mílovými“ skoky si vzápětí bez problému udělala náskok „století“ a následoval cíl! Paráda!
Jalee má za sebou první běh.
Teď už jsme jen netrpělivě čekali na výsledky. Jaké asi bodové ohodnocení Jalee získá a jaké umístění po prvním kole mezi tak velkou konkurencí bude asi mít? Adrenalin stoupal a nervozita ještě víc….. A je to tady! Výsledková listina prvního kola je vyvěšena.
Výsledek - Jalee má 260 bodů a je zhruba na 24. místě - úžas a nadšení! Ještě mrknu na bodové hodnocení německé soupeřky 244. Jsem tedy moc spokojená a uvidíme, jak druhé kolo zamíchá s pořadím.
Kapitola jedenáctá – Druhé kolo
Druhé kolo se konalo na trati číslo tři. Tato trať byla oproti ostatním tratím situovaná opačným směrem tzn., že nejdříve návnada šla z kopce a cílová část vedla do prudkého kopce.
Byla náročnější, protože místo aby psy dobíhající k cíli využívali spádu z kopce k rychlejšímu tempu tak bylo u cíle nutné sebrat všechny poslední síly a tvrdě vystoupat cílový kopec. Počasí oproti prvnímu běhu, kdy na náš běh vyšlo až zázračně sluníčko, nám na druhé kolo moc nepřálo. Pršelo a pršelo, ach jo! Trať byla mokrá, návnada se trhala a vše se protahovalo. Jalee byla protivná, otrávená a zmrzlá! A já už začínala všechny naděje vzdávat a těšit se jen až to všechno už skončí! Byla jsem unavená, zmrzlá a měla jsem všeho už fakt dost! Naštěstí těsně před naším během přestalo pršet – neuvěřitelné, počasí při nás, alespoň maličko stálo.
Blíží se náš druhý start a kdo, že je tentokrát naše soupeřka? Culann´s Jamie Lee, že by zase německá fenka?! Ano, jak milé! Rozhodčí, kteří se zde sešli, byli p. Wille (D), p. Levente (HU) a p. Allermann (CH).
Situace na startu se opět opakovala – němci, němci a zase němci, ale tentokrát mě to už nerozhodilo a zůstávala jsem stejně soustředěná a klidná jako má Jalee.
Opět i nyní měla na sobě Jalee červenou dečku.
Start!
Jalee vyběhla jako střela, jen se za ní zaprášilo (tedy kdyby nebylo tak mokro). Opět poctivě proběhla začátek trati, která měla tvar smyčky. Soupeřka si však s tratí nijak zvlášť nelámala hlavu a od startu se vrhla nadbíhat návnadě přímo pěkně z kopce dolů. Tím se Jalee dostala do nevýhodné pozice, protože jí soupeřka i s návnadou zmizeli v dolině pod kopcem. Jalee je však velká bojovnice a tak použila všechny své síly, obratnost a svoji inteligenci, aby dostihla soupeřku a předběhla ji. Ovšem tenhle její velký výkon ji stál spousty sil a tak pár metrů od cíle ji soupeřka předběhla a finišovala. Na Jalee bylo vidět, že už toho má plné zoubky, ale i přesto to zvládla úžasně - krásný doběh!
Takže máme velký boj za sebou!
Po krátké zasloužené procházce jsem Jalee odvedla do auta, kde jsem ji zachumlala do teploučké deky a ještě dříve než jsem stihla zavřít dveře od auta a nechat Jalee v klidu odpočívat už dávno spokojeně, s vidinou krásných snů, usínala.
Takže na nás opět zůstalo jen trpělivě čekat na závěrečné vyhlášení a vyvěšení výsledkové listiny, jak to vlastně všechno dopadne?!
Kapitola dvanáctá – Závěrečné vyhlášení
Sestavení konečného pořadí a příprava na závěrečné vyhlášení trvaly až příliš dlouho. Mezi tím se počasí rozhodlo, že účastníci sobotního závodu potřebují po velkém nažhavení, které si na tratích prožili, trochu zchladit a tak poslalo déšť a velké ochlazení.
Závěrečné vyhlášení se blížilo a tak jsem zašla pro Jalee, aby při této velké slávě byla s námi a mohla tak sledovat vyhlášení těch nejlepších.
Tímto nápadem jsem však Jalee vůbec nenadchla, protože déšť a zima není zrovna ideální počasí pro vipeta, což mi dávala, svým vyčítavým pohledem, po celou dobu vyhlášení dost najevo.
Závěrečné vyhlášení ME začalo opět, jak jinak, světově a to zase jen ve světovém a německém jazyce! Organizátoři možná sázeli na to, že český člověk je velice přizpůsobivý a vnímavý, a že za celý sobotní den v německé atmosféře se krásně adaptuje a nebude již potřebovat slyšet svůj rodný jazyk.
Pronesení závěrečného slova, vyhlášení vítězů, rozdávání krásných pohárů a vítězných deček ukončilo tuto, tak dlouho očekávanou, akci pro dnešní sobotní den.
Zatleskali jsme Anetce České tůně, která se umístila na krásném 4. místě a stala se tak nejlépe umístěným psem v kategorii whippet fena v rámci reprezentace české ekipy. Jako druhá nejlépe umístěná fena kategorii whippet fena za českou ekipu byla má Jalee (Angelina Jalee´N).
Jalee získala za druhé kolo 258 bodů, celkový počet 518 bodů. Celkové pořadí 13. místo z počtu 59 účastněných fen. Jen pro porovnání soupeřka v druhém kole získala 254 bodů.
Český tým vybojoval plno krásných cen v rámci celého coursingového závodu a já všem moc gratuluji!!!
Kapitola třináctá – Tak zase někdy příště!
Unaveni, mokří, zmrzlí, ale za to obohaceni spoustou zážitků, jak příjemných tak i nepříjemných, jsme se vydali k domovu. Čekala nás opravdu dlouhá cesta, kterou jsme však, byť na pokraji sil, nakonec zdárně zvládli. Příjezd domů byl zaznamenán ve dvě hodiny po půlnoci.
Tak jsme všechno dobře zvládli – cesta dobrá, zážitků plno a velké nadšení z úspěchu mé Jalee!
I přes všechny nepříjemné zážitky můžu říct, že se těším na další nějaké to příště!
Tahle velká akce mě velice uchvátila a přinesla mi také plno různorodých zkušeností!
Vím, že zorganizovat tak velkou mezinárodní akci není asi nijak zvlášť jednoduché, ale není to ani nemožné!!! Proto bych si moc přála aby, až bude zase někdy nějaké to příště, Česká republika, český národ, český jazyk a čeští lidé, nezanikly v té přesile zahraničního vlivu!!!
Držím pěsti a věřím, že se to podaří!!!
Na závěr bych chtěla ještě poděkovat za nominaci mé Jalee, za to, že ji byla projevena důvěra a jsem moc ráda, že Jalee tuto důvěru v ní vloženou nezklamala!!! Děkuji!
A co Athan?!?!
Možná ti bystřejší a ti co mě a mé chrtečky více znají si teď pokládají otázku „Kde že se toulal Athan a co vlastně dělal?“
Je milé, že jste si na něj také vzpomněli a ráda vám na tyto otázky odpovím.
Athan byl samozřejmě po celou dobu s námi, ale né v pozici hlavního aktéra, ale stal se společníkem pro Jalee a její velkou podporou. Athan dostal na tyto dny dovolenou, nikdo od něj tentokrát, zcela vyjímečně, nečekal žádné výkony ať už výstavní či sportovní. Athan si prostě vyrazil na dovolenou do lázní J
Užíval si hotelového prostředí, kam krásně se svým aristokratickým půvabem zapadnul, užíval si výletu na zříceninu hradu, kde se spokojeně osvěžoval v potůčku a užíval si nic nedělání na sobotní akci.
A tak doufám, že tato krásná dovolená Athana povzbudila do dalších bojů, které ho čekají a to jak na závodních drahách, tak ve výstavních kruzích!!!
Závěr
Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se statečně pročetli až k těmto řádkům a doufám, že se vám tento článek líbil.
Článek je můj osobní pohled na tuto akci.
Pokud byste měli zájem si přečíst i „jiný“ pohled na tuto akci, pak využijte uvedeného odkazu:
|
